Archiv autora: @tomashampl

Velké zamyšlení nad malou to naší vlastí….

V kontextu posledních událostí o „veverkách“, šetření, krizích, nových úsporných opatření, možných předčasných volbách a mnoha rozhovorů s hloupými, ale i chytrými lidmi v médiích se mi v hlavě honí jedna myšlenka za druhou. A jelikož potřebuji mít v hlavě místo na jiné věci, bylo na čase si utřídit názory a pustit je ven. Díky tomu vzniká tato úvaha nad současnou situací v očích pravicového voliče (který s příchodem potomka má i sem tam sociální smýšlení).

Jelikož nesnáším nekonstruktivní kritiku, pokouším se vždy najít i řešení. Nemám rád naši krásnou vlastnost – kritiku v hospodě u piva, kdy dokážeme strhat kde co, ale jak padne otázka, co já s tím udělám, tak je ticho po pěšině. Nesnáším ani snahu zviditelnění se na základě kritiky do očích bijících věcí (viďte pane Okamuro) bez návodu na řešení a vlastní invence. Stejně tak mi vadí silná populistická chvástání ČSSD, která by ihned po volbách musela dělat stejně nepopulární kroky jako současná vláda.

Prasata v žitě. Kdo? My všichni! Hrozně rychle zapomínáme na to, co bylo. Pokud někdo řekne, že se máme hůře, tak buď je zralý na zbavení svéprávnosti nebo je to vtipálek. Chalíl Džibrán napsal v knize Prorok: „Pohodlí by mělo sloužit člověku, zatímco člověk slouží pohodlí“. A toto platí dneska více, než kdykoli dříve. Máme v rodinách často 2 vozy, potřebujeme vydělat peníze na zahraniční dovolenou a k tomu ještě ideálně si jet zalyžovat, potřebujeme stále větší a novější televizi, myčku, milion digitálních gadgetů a další elektroniku usnadňující elektroniku. Platíme nehorázné peníze za volání, čímž se snažíme být více v kontaktu s blízkými (ve skutečnosti se ale více a více odcizujeme a nenahraditelný osobní styk přenášíme do virtuálního světa). Dokážeme splácet byt a auto, místo abychom žili s rodiči v dvojgeneračních domech. Na stole máme mnohem pestřejší (i když již dávno ne kvalitnější) stravu, tropické ovoce, kdykoli si zamaneme, a tak bych mohl pokračovat dále. Ne, nemáme se vůbec špatně. Ba naopak. Patříme mezi TOP bohaté země v porovnání se světovým průměrem.

A přesto žijeme na dluh. Na jednu stranu je to jasné varování, na druhou stranu žití na dluh vytváří spotřebu a spotřeba je hnacím motorem současné ekonomiky. Přestože si myslím, že i kdybychom dluhy neměli, tak po velké globální krizi, která přijde (ano, opravdu si myslím, že euro časem padne, a tím padne i současný ekonomicko-politický systém, přijdou revoluce a skutečná krize, chudoba) nám to nějak zásadně nepomůže, jelikož celý obchod se dnes neodehrává lokálně, ale globálně. Ať už je to orientace zahraničního obchodu, či rozložení aktiv státu, bank nebo velkých společností, ale v neposlední řadě i zásadní věc jako výroba potravin. Z tohoto hlediska je to tedy jedno, protože poté buď snadno vyhlásíme bankroty, ty obrovské čásky, většiny zemí se prostě odepíší, devalvují se měny a vše pojede znovu a nebo si ten dluh vlastně vytvoříme.

I tak se domnívám, že stát by měl hospodařit pouze s tím, co má. Byl jsem tak vychován a jelikož jsem akcionářem státu, tak si přeji, aby tato firma byla v plusu. Aby se naučila vytvářet přebytky a ne žít na dluh. A co se tedy vlastně proto dá udělat?

V první řadě je důležité si uvědomit, že stát je nejhorší hospodář. Zkuste si založit společnost, kde veškeré řízení dáte managementu, který nebudete vést k osobní zodpovědnosti za výsledky. Managementu, který budete velkoryse platit, ale nebude Vám záležet na stylu řízení, kontrole nakládání se svěřeným majetkem a finančními prostředky? Udělali byste to? Já tedy ne. A to samé platí i zde. Tudíž cesta k paušálnímu zvyšování daní z příjmu FO i PO je cesta do pekla. V první řadě nově vybrané peníze vložíte do špatné správy majetku (tudíž každá jedna koruna bude velice neefektivně využita) a za druhé ti chytří se dokáží uplatnit i jinde, stejně tak PO mohou převést svou činnost jinam.
Dobře, přemýšlet v mezích státu je přece jenom mnohem náročnější, pojďme si tedy dát menší společnost. Společnost Škoda auto rok co rok bojuje s rakovinou ekonomiky – odbory. Rok co rok získávají zaměstnanci lepší životní podmínky, tedy nové benefity, úpravu mezd. Z druhé strany rok co rok ale také stoupá nákladovost na výrobu (a teď se zaměřím pouze na mzdové náklady). V určité fázi se však stane, že mzdové náklady na dalších 10 let se budou rovnat investici pro přesunutí výroby do rozvojové země i se mzdovými náklady dle tamních poměrů. V tu chvíli odbory neodbory tady společnost ukončí svou činnost a přesune ji jinam (čímž mimochodem z nemalé části destabilizuje ekonomiku ČR). A to samé platí i v měřítku státu. Vytvoříte špatné podmínky pro podnikání (zaměstnání chytrých lidí), zvýšíte jim náklady a oni jednoduše půjdou jinam.

Takže samozřejmě správná cesta je dělat změny na straně výdajové. Bohužel při radikálních škrtech bude na trhu práce spousty bývalých státních zaměstnanců, kteří se najednou budou potřebovat uplatnit v soukromém sektoru. To musí jít ruku v ruce s podpořením soukromého sektoru, motivováním soukromých společností k růstu a vytváření nových pracovních pozic. Z krátkodobého hlediska je to jasný průšvih (protože tyto propuštěné lidi stejně bude muset živit stát), ale ve střednědobém a dlouhodobém horizontu se tento výkyv ustálí a vše začne fungovat.

Kde začít ve státní správě? V první řadě by to měla být kompletní digitalizace státní správy. Každý občan by měl být kompletně evidován pod jedním číslem v národní databázi (info nahrané na novém OP). K této databázi by měla mít pod určitým filtrem přístup každá složka státní správy. Tím se zruší nesmyslné zpracovávání osobních dat na každém úřadu a zásadně se sníží byrokracie. Poté nebude nic bránit k tomu, aby fungovala jen jedna daň. Nikdy jsem nepochopil, proč část daně se nazývá daň z příjmu, další sociální pojištění a další zdravotní pojištění. Proč v 21. století nestačí jeden elektronicky zaslaný list papíru na jeden centrální úřad, který se sám zpracuje? Toto je již dávno řešitelné, tak proč nás stojí agenda všech těchto úřadů ročně miliardy?

Další věcí je zavedení tržního systému do zdravotních pojišťoven a vytvoření regulačního úřadu (který pracuje pro lidi ne pro ZP, že ČTÚ). K tomu samozřejmě kvalitní práce antimonopolního úřadu, který toto ohlídá. Každý si tak bude moci zvolit, jakou částku chce zaplatit za zdravotní pojištění.
Následně se samozřejmě dá jít do agend a odborů každého z ministerstev, ale toto by měl být krok číslo jedna.

Na to volně navazují protikorupční opatření. Nicméně to největší jsme již udělali. Čím méně peněz spravuje stát, čím méně musí zadávat zakázek, čím méně ovlivňuje společností, tím je samozřejmě i menší prostor pro korupci. Věřím, že když toto by se doplnilo odstraněním akcií na doručitele, zavedením 100% el. aukcí (s pár upřesňujícími podmínkami) a uvalením 70% daně na neprokazatelný majetek, tak se nám tu prostor pro korupci silně omezí. Samozřejmě k tomu zásadní změna politické imunity na politickou činnost, a ne na trestní či hospodářskou/korupční odpovědnost.

A co s těmi daněmi? Já jsem zastánce co nejjednoduššího modelu. Něco ve smyslu Irska. Tedy definovat kolik je minimální standard (schválně uvádím tyto dvě slova dohromady, ne jen minimum) pro 1 osobu. Pro manžele a pro x počet dětí. A prostě nastavit, že (a teď plácnu jen tak číslo), rodina se dvěma dětmi, která vydělá do 400tis ročně neplatí ani ň, nad 400 tisíc pak jednotná daň. Tedy rodinný příjem minus minimum a dítě. Zrušit blbosti jako zvýhodnění hypoték, stavebních spoření atd. Tady všichni volají pro progresi (mimochodem i ta rovná daň není rovná, že. Rovná by byla v případě, že z příjmu 20tis zaplatím to samé co z příjmu 100tis, tedy absolutní hodnotu, ne procento), ale to, že si může člověk s příjmem 20mil ročně bez problémů odečíst úroky z hypotéky na svůj palác, dostane příspěvek na stavební spoření, či si odečte 12tis za různá pojištění, stejně jako rodina, co šetří, kde se dá již nikoho nezajímá.
Naopak bych zavedl spotřebitelské daně a poplatky. Ty jsou totiž jediné férové. Platím pouze z toho, co spotřebovávám. Jinými slovy pokud jezdím jen po Praze MHD, tak mi je asi vcelku jedno, jak moc je rozbitá např. D1 a nevidím jediný důvod, proč bych na ni měl přispívat (i když spousty skrytých důvodů se najde) a pokud naopak jezdím autem, tak mi je úplně jedno, že se šetří v MHD a v zimě se netopí v jejích soupravách. Aneb chci jezdit autem, tak budu platit za to, že jezdím a naopak. Když už jsem uvedl příklad právě vozu a MHD, tak stále slyším, jak např. v Praze je problém financovat MHD a ještě k tomu naučit jezdit lidi MHD a ne vozem. A právě zde je výborný nástroj. Chceš do Prahy vozem? Zaplať za vjezd, zaplať za parking. Přijde Vám to drahý, v pořádku, máme tu jedno z nejhustších pokrytí MHD, které pak vyjde levněji.
Další věcí jsou stálé debaty o Švarc systému. V první řadě od svých zdrojů vím, že Švarc systém je velmi oblíbený právě ve státní správě. Za druhé tito lidé nesedí na úřadu práce a tudíž místo, aby ze státní kasy brali, tak do ní přispívají. Za třetí je dobré si uvědomit, že pokud by se tento systém zrušil, tak v tu chvíli společnost, která má 5 lidí na IČO zaměstnaná 3 a dva skončí na pracáku, tudíž je bude platit stát. Aneb Švarc systém není špatný, špatný je systém danění FO, které mohou být opakovaně rok co rok ve ztrátě. Tudíž není oddělen soukromý a podnikatelský účet. Ale i tak si myslím, že je stále lepší FO neodvádějící daně (vracení nevybraných daní je samozřejmě hloupost ve většině případů), ale vytvářející spotřebu. Tudíž vydělané peníze utratí (a tím zaplatí právě ty spotřební daně), a tím dá vydělat dalším subjektům, než notně a tvrdě vybrané peníze končící v neefektivních rukách státu.

Dále se tu stále řeší otázka co s rómskou komunitou, která nás stojí nemalé peníze. V první řadě řeknu na rovinu, že nejsem rasista. S rómkou jsem jednu dobu i randil, jiného měl za kamaráda. Moje vize řešení má několik větví. V první řadě tyto lidi vrátit zpět do práce (zrušení minimální mzdy a podpory). V druhé řadě zařadit děti do společnosti. Tedy důkladně kontrolovat jejich docházku do škol (není docházka, bude odebrání dítěte – to je logické, protože docházka je povinná, tudíž rodič by měl skončit v base a dítě v ústavu – basu bych vynechal, ústav nahradil pěstouny – ano, to je idealismus). Pokud budete mít děti zařazené do naší kultury, budou ji postupně přijímat, budou se připravovat na život dle pravidel naší kultury.
Na druhou stranu bych nabídl pomocnou ruku k udržení rómských tradic, pomohl s vytvořením kroužků (kde je mimoškolní aktivita, není čas na blbosti). Tyto kroužky následně propojil s kroužky nerómskými – nevidím důvod, proč by se nerómské dítě nemohlo po škole chodit učit tancovat, zpívat, hrát na hudební nástroje mezi rómské děti a naopak róm chodit na fotbal, tenis či šachy mezi nerómské děti.

Dále bych zavedl na škole povinně občansko-politickou výchovu. Dnešní nezájem o stav naší vlasti a lhostejnost k naší zemi je tristní. Počet lidí v politice je minimální. Toto je velice špatný, protože tato lhostejnost připravuje národ k tomu, že bude vždy řízen místo toho, abychom si stát spravovali a starali se o něj, jak nejlépe dokážeme. Každý by měl znát minulost, vědět, že je Čech a že na to má být právem hrdý, vědět, že to co se tu děje, je zodpovědnost každého jednoho z nás, ne těch nahoře (těm jste to umožnili – umožňujeme my). Že je absolutně v pořádku hájit si svá práva a že za to přijde odměna a ne trest.

Pokud jste to přečetli až sem, tak máte můj obdiv a jsem rád, že jsou i tací, kteří chtějí nad věcmi přemýšlet. Ano, přemýšlet. Tedy ne vzít mé názory a začít je někde papouškovat. Naopak, utvořit si vlastní, zamyslet se nad tím, co Vám dává smysl a co naopak je v rozporu s Vaším přesvědčením. A to je právě to krásné. Že máte jiný názor. Možná lepší, možná dokonce i správný v objektivním měřítku. Protože toto byl pouze subjektivní názor jednoho z mnoha voličů, kterým to není jedno. A proto budu rád, když budete diskutovat, když napíšete proč souhlasíte, či nesouhlasíte a jaký je Váš pohled na věc. To je výhoda demokracie. Možnost diskutovat, možnost udělat si vlastní názor na základě objektivních informací. Demokracie. Demokracie, bože proč slyším stále svoboda, svoboda a svoboda. Kde zůstala stejně důležitá část demokracie, a to zodpovědnost? Proč dneska nikdo nezná tu nejjednodušší definici svobody a demokracie, že moje práva končí tam, kde jiných začínají?