Určitě jste si již udělali vlastní názor na elektroauta. Ještě pár let zpět naprostá většina z nás tvrdila v žádném případě. Nicméně vývoj jde kupředu, ceny se tlačí dolu a PR EU a elektroautomobilek postupně vychyluje názor do fáze možná na tom něco je. Já se dnes zkusím podívat na některé aspekty, které jsem zatím nikde nečetl.
Na začátek začnu tím, že elektroauta miluju. Kdo v tom nejel, těžko pochopí, ale je to tak. Telefon poznal, že jsem ráno vstal a podle kalendáře plánuje cestu auta. Přicházím k vytopenému/vyklimatizovanému autu, aniž bych musel sám myslet na svůj harmonogram. Batožinu narvu do většinou většího kufru, kde díky menšímu elektromotoru vzniká nový prostor a při tiché hudbě, která nemusí přehlušit motor vyrážím do práce. Cesta je to zábavná. Na každém semaforu mám akceleraci, o které se nezdá drahým sportovním vozům, brzdu skoro nepotřebuju a šetřím obložení, protože stačí pustit plyn. A pokud potkám zatáčku, projedu ji s takovou rychlostí a jistotou, že ostatní si klepou na čelo, co jsem to za magora. Jenže oni nemají většinu hmoty v podvozku, zatímco já ty baterie někam dát musel. V první koloně vybočím do autobusové pruhu a legálně (od 1/1/2019) pokračuju zácpou nezdržen. U práce parkuju legálně pod okny v modré zóně prakticky zdarma. A co tahle sranda stojí? Zatím prd. Pár kaček za elektriku, a i dálniční známku neřeším. A že chtějí řešit ekozóny ve městech. Mno tak super. Kdo má čuchat ty ekonomický, ale neekologický nafty. Mě se to netýká. Navíc mám rád své město, lidi a děti a nechci ničit jejich plíce zplodinami v místě, kde žiji. Ale teď mě nepadá, čeká mě servisní kontrola. Co budou dělat? Mno asi vymění pylový filtr, a to je vše. No jasně, nové benzínové auto s filtrem pevných částic vedle v dílně je z těchto 10 km popojížděk po městě super nadšené a majitel koukal na účet za nový filtr dost vytřeštěně. Zní vám to jako pohádka? Tak to jděte zkusit. Ono to tak funguje. Ve městě prostě nechcete jinak, a to PR má vlastně pravdu. Tak kde je to ALE?
Začnu tím, že koukám pohledem své ženy. Průměrný denní nájezd do 50 km po městě. Zároveň koukám úhlem Pražáka. No jasně, je to prostě fakt, že elektroauto si na dojíždění do velkomoravské říše nekoupíte. Pokud trávíte čas na D1, naučili jste se udržovat, obzvlášť v zimě, plnou nádrž. Není tak nereálné zůstat viset na D1 pár hodin na víc. Pár hodin, kdy v mínusových teplotách chcete mít zapnuté topení, co hůř, že v letních teplech chcete mít zaplou klimu. V tu chvíli jde o komfort, a na ekologii prdíte. Mno jo, jenže ono se to jednou rozjede a vy přece nemůžete vycucat všechnu elektriku. Protože stačí jednotky vozů bez šťávy v této koloně a nerozjede se nikdy. To už není tak růžové, že? Takže zůstáváme ve městě. Ven jedině vlakem a carsharingem či carsharingem vozů s tradičním pohonem.
Ok, věřím, že i tak možná polovina pražského vozového parku by byla spokojená. Takže co se bude dít dál? Připusťme, že toto je dobrá cesta a že všichni chceme elektroauto. Co to udělá s naším prostředím? V Praze žije okolo 1,3 milionů lidí a udává se téměř 1 auto na osobu. Já vím, je tu hodně firem s registracemi aut atd., tak to ponížíme na 1 milion aut a ty musí někde parkovat. Dnes v místech, kde je projektováno 50 parkovacích míst běžně stojí 150 aut a člověk musí na některých sídlištích odtlačit nezabrzděné auto souseda, aby mohl vyjet svým (ne, vážně si nedělám prdel, jeďte se podívat třeba na Prosek). Bohužel jsem nenašel nikde poměr aut stojících venku versus počet aut v garážích. Ale tipuju nějaké 2/3 aut stojících venku. A teď jsme říkali, že polovina lidí by do toho třeba i ráda šla. Tak tu máme řekněme 300 tisíc aut na ulici, které potřebují každou noc nabít. Ale stejně tak potřebuje nabít 150 tisíc aut v garážích. Já to zkoušel. V domě z roku 2004 jsme schopni ze současné sítě nabíjet maximálně 1 auto rychlonabíječkou nebo 5 aut pomalunabíjením. Jenže v garáži nás je 20 aut a nějaké motorky. Tedy někdo musí přivést nové elektrické rozvody. A asi nebudu daleko od pravdy, když budu tvrdit, že v jiných společných garážích to bude spíše horší než lepší. Tak garáže víme. A jak budu nabíjet ty auta na ulici, které mimochodem stojí velmi často i mimo místa pro zaparkování, aby vůbec stát mohly? Musí se postavit nabíjecí stanice v počtu téměř rovnému počtu vozů? Kam jsme se tedy dostali? Pokud se dostaneme do fáze, kdy budeme muset nakoupit elektroauto (a to se stane, viz další část níže), bude třeba začít řešit nabíjení. To znamená prakticky rozkopání všech obytných čtvrtí a položení nové elektrické infrastruktury a výstavba statisíců nabíjecích stanic. A tohle všechno musí někdo zaplatit. U pionýrů v garážích to budou investice soukromníků, kterým se tak začnou nákupy elektroaut prodražovat. Nicméně hromadně začne stavět stát (pardon, někdo za státní peníze, asi energetické podniky). To vše ale stále musí někdo zaplatit, obzvlášť v dnes zadluženém Česku/Evropě. To se může okamžitě odrazit v daních a ceně elektrické energie. Ale hlavně, toto všechno se bude dít zcela zbytečně. Proto si myslím, že elektromobilita je na příštích deset let stále slepá ulička a napjatě očekávám, kdy automobilky upnou zraky k vodíku.
Proč se to celé vlastně děje? Brusel tlačí automobilky stále více za hrany emisních možností spalovacích motorů a nutí je tak přecházet na alternativní pohon. Myslím, že důvody jsou dva. Z pohledu ekonomického madam Merkel zachránila Evropu před mnohem větším ekonomickým dopadem světové krize v 2008 svým šrotovným. Pochopila, že velká část evropských spotřebních peněz je navázána na automobilový průmysl a mimochodem česká ekonomika stojí primárně na automobilovém průmyslu. Když čtu příběhy některých českých firem, žasnu kam až naši dodavatelé sahají a věřte, že dnes většina evropských, a to i těch nejluxusnějších aut má něco z naší malé zemičky v sobě. Tedy logicky tlak vlád na co nejčastější obnovu vozového parku znamená udržování celé evropské ekonomiky nad vodou.
A druhý důvod může být strategická nezávislost. Jednak nezávislost na ropě samotné, které v Evropě není až tolik a poté nezávislost EU na ostatních státech mimo unii, a to hlavně na Rusku. Tohle téma samo o sobě by si zasloužilo hluboký politický rozbor a osvětu veřejnosti.
Když to shrnu, jsem si jist, že ropa pomalu a jistě v autech končí. Samotná elektroauta dnes umí pár vyvoleným nabídnout skvělé benefity, které stojí za zvážení a dokud jich bude pár, budou jejich majitelé nadšení a ve výhodě proti ostatním. I ta dojezdová vzdálenost se prodlužuje, stejně jako doba potřebná k nabití se zkracuje. Vývoj jde rychle dopředu. Za mě je ale tento vývoj tlačen nesmyslně rychle proti vývoji možnosti nabíjení a infrastruktuře. Že ta ekonomičnost jedince časem bude možná dražší než současná cena vozu jezdícího za 5l nafty/benzínu a že elektrika je tu moc brzo anebo je slepou uličkou. Ale to vše nám ukáže čas, který postupně odhalí, co automobilky a vlády dohromady upekly.
Do nového roku přeji všem spousty kilometrů bez nehod ať už jezdíte na kole, motu, pořádnou V8 či elektru. Svět je dost velký pro všechny, tak si to pamatujme a buďme k sobě ohleduplní!
@tomashampl 