RSS

Archiv štítku: auto

Elektroauta aneb jak přichází velký problém

Určitě jste si již udělali vlastní názor na elektroauta. Ještě pár let zpět naprostá většina z nás tvrdila v žádném případě. Nicméně vývoj jde kupředu, ceny se tlačí dolu a PR EU a elektroautomobilek postupně vychyluje názor do fáze možná na tom něco je. Já se dnes zkusím podívat na některé aspekty, které jsem zatím nikde nečetl.

Na začátek začnu tím, že elektroauta miluju. Kdo v tom nejel, těžko pochopí, ale je to tak. Telefon poznal, že jsem ráno vstal a podle kalendáře plánuje cestu auta. Přicházím k vytopenému/vyklimatizovanému autu, aniž bych musel sám myslet na svůj harmonogram. Batožinu narvu do většinou většího kufru, kde díky menšímu elektromotoru vzniká nový prostor a při tiché hudbě, která nemusí přehlušit motor vyrážím do práce. Cesta je to zábavná. Na každém semaforu mám akceleraci, o které se nezdá drahým sportovním vozům, brzdu skoro nepotřebuju a šetřím obložení, protože stačí pustit plyn. A pokud potkám zatáčku, projedu ji s takovou rychlostí a jistotou, že ostatní si klepou na čelo, co jsem to za magora. Jenže oni nemají většinu hmoty v podvozku, zatímco já ty baterie někam dát musel. V první koloně vybočím do autobusové pruhu a legálně (od 1/1/2019) pokračuju zácpou nezdržen. U práce parkuju legálně pod okny v modré zóně prakticky zdarma. A co tahle sranda stojí? Zatím prd. Pár kaček za elektriku, a i dálniční známku neřeším. A že chtějí řešit ekozóny ve městech. Mno tak super. Kdo má čuchat ty ekonomický, ale neekologický nafty. Mě se to netýká. Navíc mám rád své město, lidi a děti a nechci ničit jejich plíce zplodinami v místě, kde žiji. Ale teď mě nepadá, čeká mě servisní kontrola. Co budou dělat? Mno asi vymění pylový filtr, a to je vše. No jasně, nové benzínové auto s filtrem pevných částic vedle v dílně je z těchto 10 km popojížděk po městě super nadšené a majitel koukal na účet za nový filtr dost vytřeštěně. Zní vám to jako pohádka? Tak to jděte zkusit. Ono to tak funguje. Ve městě prostě nechcete jinak, a to PR má vlastně pravdu. Tak kde je to ALE?

Začnu tím, že koukám pohledem své ženy. Průměrný denní nájezd do 50 km po městě. Zároveň koukám úhlem Pražáka. No jasně, je to prostě fakt, že elektroauto si na dojíždění do velkomoravské říše nekoupíte. Pokud trávíte čas na D1, naučili jste se udržovat, obzvlášť v zimě, plnou nádrž. Není tak nereálné zůstat viset na D1 pár hodin na víc. Pár hodin, kdy v mínusových teplotách chcete mít zapnuté topení, co hůř, že v letních teplech chcete mít zaplou klimu. V tu chvíli jde o komfort, a na ekologii prdíte. Mno jo, jenže ono se to jednou rozjede a vy přece nemůžete vycucat všechnu elektriku. Protože stačí jednotky vozů bez šťávy v této koloně a nerozjede se nikdy. To už není tak růžové, že? Takže zůstáváme ve městě. Ven jedině vlakem a carsharingem či carsharingem vozů s tradičním pohonem.

Ok, věřím, že i tak možná polovina pražského vozového parku by byla spokojená. Takže co se bude dít dál? Připusťme, že toto je dobrá cesta a že všichni chceme elektroauto. Co to udělá s naším prostředím? V Praze žije okolo 1,3 milionů lidí a udává se téměř 1 auto na osobu. Já vím, je tu hodně firem s registracemi aut atd., tak to ponížíme na 1 milion aut a ty musí někde parkovat. Dnes v místech, kde je projektováno 50 parkovacích míst běžně stojí 150 aut a člověk musí na některých sídlištích odtlačit nezabrzděné auto souseda, aby mohl vyjet svým (ne, vážně si nedělám prdel, jeďte se podívat třeba na Prosek). Bohužel jsem nenašel nikde poměr aut stojících venku versus počet aut v garážích. Ale tipuju nějaké 2/3 aut stojících venku. A teď jsme říkali, že polovina lidí by do toho třeba i ráda šla. Tak tu máme řekněme 300 tisíc aut na ulici, které potřebují každou noc nabít. Ale stejně tak potřebuje nabít 150 tisíc aut v garážích. Já to zkoušel. V domě z roku 2004 jsme schopni ze současné sítě nabíjet maximálně 1 auto rychlonabíječkou nebo 5 aut pomalunabíjením. Jenže v garáži nás je 20 aut a nějaké motorky. Tedy někdo musí přivést nové elektrické rozvody. A asi nebudu daleko od pravdy, když budu tvrdit, že v jiných společných garážích to bude spíše horší než lepší. Tak garáže víme. A jak budu nabíjet ty auta na ulici, které mimochodem stojí velmi často i mimo místa pro zaparkování, aby vůbec stát mohly? Musí se postavit nabíjecí stanice v počtu téměř rovnému počtu vozů? Kam jsme se tedy dostali? Pokud se dostaneme do fáze, kdy budeme muset nakoupit elektroauto (a to se stane, viz další část níže), bude třeba začít řešit nabíjení. To znamená prakticky rozkopání všech obytných čtvrtí a položení nové elektrické infrastruktury a výstavba statisíců nabíjecích stanic. A tohle všechno musí někdo zaplatit. U pionýrů v garážích to budou investice soukromníků, kterým se tak začnou nákupy elektroaut prodražovat. Nicméně hromadně začne stavět stát (pardon, někdo za státní peníze, asi energetické podniky). To vše ale stále musí někdo zaplatit, obzvlášť v dnes zadluženém Česku/Evropě. To se může okamžitě odrazit v daních a ceně elektrické energie. Ale hlavně, toto všechno se bude dít zcela zbytečně. Proto si myslím, že elektromobilita je na příštích deset let stále slepá ulička a napjatě očekávám, kdy automobilky upnou zraky k vodíku.

Proč se to celé vlastně děje? Brusel tlačí automobilky stále více za hrany emisních možností spalovacích motorů a nutí je tak přecházet na alternativní pohon. Myslím, že důvody jsou dva. Z pohledu ekonomického madam Merkel zachránila Evropu před mnohem větším ekonomickým dopadem světové krize v 2008 svým šrotovným. Pochopila, že velká část evropských spotřebních peněz je navázána na automobilový průmysl a mimochodem česká ekonomika stojí primárně na automobilovém průmyslu. Když čtu příběhy některých českých firem, žasnu kam až naši dodavatelé sahají a věřte, že dnes většina evropských, a to i těch nejluxusnějších aut má něco z naší malé zemičky v sobě. Tedy logicky tlak vlád na co nejčastější obnovu vozového parku znamená udržování celé evropské ekonomiky nad vodou.

A druhý důvod může být strategická nezávislost. Jednak nezávislost na ropě samotné, které v Evropě není až tolik a poté nezávislost EU na ostatních státech mimo unii, a to hlavně na Rusku. Tohle téma samo o sobě by si zasloužilo hluboký politický rozbor a osvětu veřejnosti.

Když to shrnu, jsem si jist, že ropa pomalu a jistě v autech končí. Samotná elektroauta dnes umí pár vyvoleným nabídnout skvělé benefity, které stojí za zvážení a dokud jich bude pár, budou jejich majitelé nadšení a ve výhodě proti ostatním. I ta dojezdová vzdálenost se prodlužuje, stejně jako doba potřebná k nabití se zkracuje. Vývoj jde rychle dopředu. Za mě je ale tento vývoj tlačen nesmyslně rychle proti vývoji možnosti nabíjení a infrastruktuře. Že ta ekonomičnost jedince časem bude možná dražší než současná cena vozu jezdícího za 5l nafty/benzínu a že elektrika je tu moc brzo anebo je slepou uličkou. Ale to vše nám ukáže čas, který postupně odhalí, co automobilky a vlády dohromady upekly.

Do nového roku přeji všem spousty kilometrů bez nehod ať už jezdíte na kole, motu, pořádnou V8 či elektru. Svět je dost velký pro všechny, tak si to pamatujme a buďme k sobě ohleduplní!

 

 

 

Vlastnosti: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

Na silnicích nám může být i lépe….

Měl jsem po delší době zase pár cest po republice a jak moc mě řízení baví, tak moc mě dokáže i rozesmutnět. Ne nejsem ten řidič, který je na silnici naštvaný, nadává a pění. Mám flegmatickou povahu a tudíž dokážu být často nad věcí. A protože bych rád, aby i Vy jste se za volantem cítili v pohodě, píšu těchto pár bodů. Napsat by se toho dalo spousty, ale toto je pár věcí, které mi zůstaly v hlavě během posledních jízd.

1) Při vzpomínkách na ostré a silné sluníčko z dovolené není třeba toto připomínat i ostatním řidičům použitím mlhových světel. Ta použiji výhradně v husté mlze či za hustého sněžení. Pokud navíc mám viditelný kontakt za vozem za sebou či jedu v koloně, není třeba se domnívat, že ostatní řidiči mě nevidí a tudíž mlhová světla vypínám.

2) Při řízení mám vždy dobrou náladu a to dokazuji ostatním řidičům úsměvem, ukázáním rukou, že je pouštím a podobně. Není třeba mávat rukama za volantem, jak kdybych se chtěl vznést, ukazovat všem, že jsou jedničky po vzoru Topolánka či přát šťastnou cestu pálkou bejzbolovou, teleskopákem či glockem

3) Pokud řidič jede připojovacím pruhem, či se dva pruhy sjíždí do jednoho (v zácpě to může být i křižovatka hlavní silnice s vedlejší), neznamená to, že je hulvát a že Vás předjíždí. Stejně tak se řidič v pruhu, který končí podívá na svůj zip a uvědomí si, že zoubky do sebe sapadají až těsně před jezdcem a tedy pouze v jednom místě. Zařazuje se tedy na jeho úplném konci a ne kdykoli uvidí náznak volného místa, byť třeba půl kilometru před zúžením samotném

4) Na dálnici se nám hojně začínají objevovat pruhy 3. Byť je nový pravý pruh v zásadě užší, není to pruh pro cyklisty a tudíž ho není třeba ignorovat. Při jízdě po dálnici se ihned po předjetí pomaleji jedoucího vozidla řadíme do pruhu pravého. Při jízdě v levém pruhu není třeba nadávati na ty, kteří se zařadili správně a jízdou rychlejší v pruhu pravém nás podjeli. Oni na rozdíl od těch jedoucích vlevo jedou pruhově dle předpisů a hulvát je ten v pruhu levém, který nikde mimo město není pruhem průjezdným, nýbrž předjížděcím

5) Na skvělé D1 není špatný stav pravého pruhu důvodem ani omluvou pro jízdu vlevo. Naopak, uvědomíme-li si jak moc trpí záda řidičova a kolik platí za masáže či masážní sedačky ve voze, můžeme jízdou v pravém pruhu ušetřit nemalé peníze a při dojetí do cíle býti příjemně uvolněni masáží zdarma

6) Při předjíždění není jediného důvodu začít předjížděcí manévr těsně za vozem předjížděným a zařazovat se těsně před ním, obzvláště pokud je vozovka pokryta vodou či sněhem

7) Při předjíždění kamionů sleduji vždy přední kola, zda nemění směr. Stane-li se tak, s pochopením upozorním řidiče přemýšlejícího po vzoru knížete Schwarzenbergů o nastalé situaci a pomocí brzdy, plynu a volantu neprodleně vyklidím možný kolizní prostor

8) Při jízdě nesoudím ostatní řidiče zda jedou rychle a pomalu a starám se výhradně o kvalitu jízdy své a bez souzení předvídám chování řidičů ostatních

9) Pokud vidím řidiče, který se mi tlačí před auto, zmateně se pohybuje po silnici či jinak nepředvídatelně řídí vozidlo své, vzpomenu si jak, jsme v 10 letech začínal brázdit pole s dědečkovým eMBéčkem a uvědomím si, jak tyto začátky byly těžké. S konstatováním, že učený z nebe nespadl,umožním tomuto řidiči co nejsnažší průjezd.

10) Při pouštění chodců na víceproudé komunikaci komunikuji jak s chodci, tak s ostatním vozidly v okolí tak, aby dokázali včas zabrzdit a chodce pustit. Často stačí dát jen blinkr, jako byste chtěli vjet do pruhu druhého přijíždějícího vozidla

11) Pokud si zesílím hudbu, abych mohl hlavou za jízdy kývat stejně jako ten pejsek s hlavou na perku co mám na palubce, zvýším frekvenci hlídání si provozu v zrcátkách a ve svém okolí. Je klidně možné, že hudba mé diskotéky přehluší diskotéku policie, hasičů či sanitky

12) Při stání v kolonách se vždy řadím na úplný kraj vozovky tak, aby mezi stojícími vozidly vznikl pruh pro vozidla záchranných složek, motorky a cyklisty.

13) Vždy si hlídám v zrcátkách cyklisty a motorky, uvědomuji si jejich zranitelnost a případně rychlost. Při stání v kolonách jim vždy udělám prostor a hřejeme mě pocit, že se díky nim dostanu do cíle blíž. Pokud by totiž i oni stáli ve stejné koloně ve voze, byla by tak doprava ještě hustší, než je. Stejně tak před jakýmkoliv pohybem volantem v koloně či při pomalé jízdě se nejdřív podívám do zrcátka

14) Na dálnici pouštím kamion, který již zdálky dává najevo, že chce předjíždět. Jeho znovu získání rychlosti se počítá na minuty na rozdíl od mé, které (byť jedu i rychleji než 130) se počítá na vteřiny

15) Potkám-li se mimo obec s nebezpečným předjížděním, uvědomím si, že komunikace je pravděpodobně dost široká, aby se vedle sebe vešly 3 vozy a na nezbytně nutnou dobu, tak zajedu na kraj, místo demonstrace své síly. V případě skutečně blížící se kolize volím vždy změnu směru tak, abych se vyhl čelnímu nárazu a snížil tak riziko úrazu/smrti. (ano, při každém sednutí si za volant je třeba si uvědomit, že i pitomost mě může poslat do nemocnice či na hřbitov)

16) Potkám-li se s řidičem hloupým, hulvátským či jinak postiženým, vždy mu umožním snadné zařazení či projetí. V těchto případech je nejlepší ať zmizí tak rychle jako se objevil

17) Pokud někdo předjíždí smyslně či nesmyslně pomalu tak blikáním na něj či dokonce najížděním na jeho záď docílím pocitů jako stres, naštvání a frustrace, což může vést k ještě většímu zpomalení či hůře vybržďování. Sami se zamyslete, kolikrát jste docílili samotného zrychlení daného vozidla. Ano bude se to limitně blížit nule a tudíž je toto chování naprosto zbytečné

A jaká pravidla řízení učím já své známé při “kondičních jízdách”?

– nauč se znát své auto. Musíš vědět, jak se chová v té které (i krizové) situaci. Musíš umět projet stovkou mezi popelnicemi 20cm od zrcátek
– nauč se ohleduplnosti a ego nech doma. Pokud chce někdo jet rychle, tak k tomu může mít důvod (nemocnice, porod, pomoc někomu v nouzi, prasklá voda, nestíhá pohovor svého života) a nebo je to blb, který chce umřít. Ty, ale přece nechceš ani umřít s ním, ale ani mu pomoci umřít a mít ho na svědomí
– vždy předvídej. Koukej do zrcátek ostatních aut, sleduj ostatní řidiče, komunikuj s chodci. V ideálním případě bys měl vědět o tom, že to auto před tebou bude předjíždět dříve než on sám
– nikdy nekoukej před auto (situace, díry, úzký pruh). Koukej se vždy na horizont kam jedeš. Nech mozek pracovat na automatiku. Tak to umí nejlépe
– starej se o své auto. Auto je žrout peněz, ale pokud jezdit chci, tak pořízením vozu to jen začíná. Je třeba dbát na všechny jízdní a bezpečnostní prvky vozu

Přeji všem mnoho šťastných kilometrů bez nehod a chovejme se k sobě hezky. Vždyť pustit jiného může být i dobrý skutek, který zahřeje naše na srdci!

 
Napsat komentář

Zasláno on 03/25/2014 v auta

 

Vlastnosti: , , , , ,