Je skoro půlnoc a já přemítám, zda mám psát tuto recenzi nebo se vrátit zpět za volant a jít brázdit noční Prahu. Dnes jsem měl možnost zažít poslední díl motoristické magie od Toyoty a rozhodl jsem se o tom napsat. Napsat svou vůbec první recenzi. Ale slovo recenze je moc svazující. Nechci se držet stylu. Prostě potřebuji ze sebe dostat své dnešní postřehy a k tomu blog přece je, že.
Toyota GT86 byla představena koncem května loňského roku a od té doby zaznamenává neskutečně pozitivní ohlasy. Je jedno zda ji mají v rukou novináři, zákazníci či závodníci. Ze všech stran je slyšet chvalozpěv. Snad každý, koho trochu motorismus zajímá o ní musel slyšet. A pokud o ní slyšel, tak od té doby, stejně jako já, chce jediné. Mít možnost si ji otestovat. Když jsem se před dvěma dny dozvěděl, že se mi tento pseudosporťáček dostane do ruky, zakázal jsem si číst všechny články a recenze. Nechtěl jsem si otupit mysl hledáním malicherností a názory jiných. Každý jsme jiní a každý bychom měli umět si udělat vlastní názor. Tak pojďme na ten můj.
V první řadě musím říct, že se zadokolkami běžně nejezdím a mám jen několika denní zkušenost (v součtu) s vozy jako Mercedes SLK, Chevrolet Camaro SS, BMW 530D, Porsche 911 a několika dalšími. Všechny mé vozy byly vždy předokolky z rodinných/pracovních důvodů. Přesto mít možnost druhého auta, tak bych neváhal ani vteřinu a vždy by padla volba právě na vozítko s náhonem na zadek.
Shodou okolností mám v současnosti vůz se stejným výkonem, a to Octavia RS, která jakožto turbobenzín disponuje „stejnými“ 200 koníky. Myslel jsem původně, že budu tyto dva vozy porovnávat proti sobě. Omyl, nebudu. Byla by to blbost. Jsou to dvě naprosto odlišná auta s jiným určením a jinou filozofií. Na úvod to stačí a jaká tedy GT86 je?
Kupátko jsem si vyzvedl ráno v 8 hodin s tím, že vyvezu ženu na výlet (podotýkám, že manželka nesnáší jízdu autem zrovna nejlépe a má problémy s nevolností). Poté, co jsem auto prohlídl a zjistil, že již někdo přede mnou poctivě hobloval gumy, přišla konečně možnost sednout za volant. Auto je krásně nízké a i posez řidiče ve skvěle tvarovaných kožených sedadlech je nízko. První, čeho si člověk všimne je velký bílý otáčkoměr s červenou ručičkou a digitálním zobrazením rychlosti. Šlápnout spojku, brzdu a podržet tlačítko start. Wow, motor naskočí a s mírnými vibracemi si v klidu brumlá vydávaje sytý zvuk z dvou trubek průměru komínu na zadní partii.
Na první pokus páruji telefon, který nejenže umí ovládat hovor, ale dokáže perfektně ovládat i hudební přehrávač přes BT. Nezbytná kontrola zrcátek, sedačky, ovládacích prvků a může se vyrazit. Šlapu tuhou spojku a řadím za jedna. Ozve se dokonalý mechanický zvuk, jak tam jednička padne. Wow, tento zvuk mě bavil při každém dalším rozjezdu. Tohle se povedlo. Řazení i řízení je tuhé, tvrdé a přesné. Nuluji palubní počítač a vyrážíme na cestu. První zastávka je odlehlé parkoviště, kde zkouším jak se vůz chová se zapnutými i vypnutými asistenty. Jsou tři možnosti. ESP zapnuto, ESP sportovní a ESP vypnuto. Nastavuji sportovní volbu stabilizace a vyrážíme směr dálnice. Ještě než se dostaneme na dálnici tak zjišťuji první chybu vozu. Podřazování si přímo říká o meziplyn a okamžitě měním své chování. Problém však nastává při brždění před zatáčkou, kdy při brzdění nedosáhnu špičkou na plynový pedál. Pedál plynu je moc utopený pod brzdou a musím říct, že mi to neskutečně kazí dojem z jinak skvělého svezení.
Na dálnici při 150 km/h řadím 6, která točí téměř 4tis otáček a přichází další věc, kterou bych vytkl. Auto od 4 tis otáček výše začíná ožívat, a to nejen výkonově, ale i zvukově. To je ovšem pro cestování po dálnici velmi nepříjemné a hluk ve voze je až příliš velký. Jsou dvě možnosti: a) zpomalit nebo za b) zapnout rádio. Volím za b a zjišťuji, že na displeji ve slunečném dni vlastně nic nevidím. Prosím ženu, ať udělá to či ono, ale ovládání je tak zmatečné, že to vzdáváme. Ladíme první rádio, co hraje a ve snaze poslouchat aspoň hudbu z rádia dáváme volume doprava. Vydrží nám to chvilku a rádio vypínáme. Zvuk je mdlý, nezáživný a v kombinaci s motorem si člověk uvědomí, že slyší jen nějaké divné cinkání. Vůz byl v základní výbavě. Je možné, že příplatkové audio hraje lépe, ale jelikož je napojeno na stejný otřesný infotainment, asi bych raději ušetřil peníze a pořídil obyčejné 1DIN rádio s výsuvným panelem a lepší repro. Cenově to možná vyjde jako příplatková verze s audiem a navi, ale kvalitou to bude (minimálně co do kvality ovládání a čitelnosti) mnohem lepší.
Konečně je konec dálnice a my sjíždíme na okresku na Klatovy a dál na Šumavu. Konečně se silnice začínají kroutit, zatáčky se postupně více a více utahují a dlouhé rovinky se střídají s krátkými. S meziplynem řadím až na 3 a vyrážíme. Motor a vejfuk o sobě dává okamžitě vědět a s trhnutím tlačí auto dopředu. V sedm tisících blikne červená dioda, upozorňující, že je třeba zařadit vyšší rychlostní stupeň. Najednou se mi z GT86 stává motokára jen se třemi stupni. Řadím dvojku až čtyřku a zpět. Od pěti tisíc otáček motor krásně hluboce burácí a jízda je neskutečná. Přes krouťák 205Nm je motor v těchto otáčkách dokonale živý a nedostatkem výkonu rozhodně netrpí. Hodně lidí by si přálo víc kobyl pod kapotou, ale pro toto auto je 200k akorát. Na stovce jste za 7,6 vteřin a plynule zrychlujete do 180km/h. Při každém sešlápnutí pedálu cítíte, že se koníci nenudí a mají neskutečnou chuť hnát se dopředu. Ten motor je famózní. Již jsem zmínil, že jsem auto stále točil, přesto jsem měl průměrnou spotřebu od 9 do 10 litrů. Když se podívám, co papá moje RS, pokud ji trochu vytočím, tak mi je smutno a neskutečnou poklonu skládám k rukám konstruktérům tohoto svkělého boxsteru.
Motor přenáší všechnu sílu pouze na zadní nápravu, a to je jeden z důvodů, proč toto auto za 800tis korun je tak zábavné a žádané. Zákazníci chtějí buď skvělý grip a nebo zábavu v podobě driftu. Co se týče driftu, tak na ten zapomeňte. Sic mám pramálo zkušeností, tak si myslím, že na drift to auto stavěné není. Když pominu první a druhý převodový stupeň, tak urvat zadek v zatáčce přidáním plynu nejde (a to jsem měl origo 17″ kola). Na to prostě chybí krouťák. Na cestu zpět jsem vypnul ESP a až do nájezdu na dálnici jsem ho ani nezapínal. Na dvojku se do driftu dostanete ve vracečkách (přidáním plynu) či prudších zatáčkách sprostým prošlápnutím spojky. Sportovní ESP vám toho moc nedovolí a zadek si sklouzne opravdu jen minimálně. S vypnutým ESP je to ve vašich rukách a jelikož auto reaguje naprosto přesně, tak pustit se smyku či naopak srovnat smyk je velmi snadné.. Aneb řízený smyk je přesný a s dokonalou odezvou. Neřízený při vysoké nájezdové rychlosti či při špatné akceleraci bych však zažít nechtěl. Rozjezdy bokem jsou s vypnutým ESP absolutně samozřejmé a dokonale kontrolované.
Mnohem víc než driftu si užijete dokonalého gripu. Podvozek je nastaven prakticky dokonale. Není nervózní ani na našich rozbitých silnicích (kde pohodlí díky tvrdosti silně trpí) a v místech, kdy si říkáte, že jste to už přehnali máte stále neskutečnou rezervu. I při průjezdech ve vysokých rychlostech se Vás nesnaží zadek předbíhat, stále perfektně kopíruje stopu a před případným problémem vám dá vědět pískáním gum. Ano, takhle má vypadat dokonalé kupátko, které bude jisté na okreskách a rychlé na okruhu.
Bohužel každá sranda jednou končí a k večeru jsme již zase byli na dálnici na cestě domu. Všiml jsem si ještě několika detailů. Na dálnici se většinou nudím a snažím se najít hodně pohodlí za volantem. V GT86 mi vadila šíře středového tunelu, kdy jsem celou dobu tlačil kolenem na dobře polstrovaný tunel. Druhé co, tak na dálnici přeci jen nedržím volant oběma rukama a ejhle, pravý loket není kam opřít. Chybí loketní opěrka a o ruční brzdu se opírá dost nepříjemně. Poslední drobnost. Po rozsvícení kapličky přístrojů bych nechal červenou jen ručičku otáčkoměru. Ostatní doběla. Nějak mě tam rušily. Jsou v tomto autě prostě zbytečné.
Co říct závěrem? Máte-li možnost se svézt, neváhejte. Hledáte-li auto pro zábavu, začněte své hledání právě zde. Musím podepsat všechny recenze a smekám před Toyotou. Vytvořila dokonale zábavné auto, které vás neomrzí. Jakmile jednou sednete za volant, nebudete chtít vystoupit. To že je rádio nečitelné a těžko ovladatelné se špatným zvukem? No a? Stejně ho nebudete poslouchat. To že si není kde opřít pravou ruku? Copak na to budete mít čas? Vždyť budete neustále pevně svírat perfektní tří ramenný volant oběma rukama v poloze 2:45, abyste měli maximální kontrolu nad vozem a mohli naplno využít jeho potenciál. Proč jsem nepsal o tempomatu, který ve voze samozřejmě je? Protože je zbytečný. Je tam, ale tady prostě chcete řídit. Manuál je jasná volba (mám automat, miluji automat). Plná kontrola, plná zábava a těch pár chybek?
PS: pokud jste čekali hodnocení designu, tak se omlouvám, ale design je věc osobního vkusu. Auto je tak trochu jak Fast and Furious z 90. let, ale přesto si ho zamilujete. Zezadu je možná trochu kontroverzní, ale copak to z pozice řidiče vidíte?
Pro:
+ dokonalý a snadno točivý motor
+ excelentní podvozek
+ velmi příjemná spotřeba
+ poměr cena/výkon
+ ve výbavě je vše, co potřebuji
Proti:
utopený plynový pedál oproti brzdě
chybějící 7. kvalt pro tichou jízdu po dálnici
špatně čitelné, složitě ovladatelné a podprůměrně hrající rádio
chybějící loketní opěrka
široký středový sloupek
Logo odkazující na původní úspěšný model
Ze předu autu dominuje sportovní nárazník a xenonová světla s LED denním svícením
Záď zdobí dva obrovské laufy a již nemoderní čirá optika
Vůz je vybaven mlhovkami, xenony a LED denním svícením
Asi jeden z nejhezčích pohledů na vůz je z boku
Ze předu je působí vůz velmi agresivně a sportovně
Jedna ze dvou koncovek výfuk, který dodává vozu brutální a přitom krásný zvuk
láska na první pohled
Loga jsou umístěny na víku kufru (toto) a druhé je na předních blatnicích
@tomashampl 