Měl jsem po delší době zase pár cest po republice a jak moc mě řízení baví, tak moc mě dokáže i rozesmutnět. Ne nejsem ten řidič, který je na silnici naštvaný, nadává a pění. Mám flegmatickou povahu a tudíž dokážu být často nad věcí. A protože bych rád, aby i Vy jste se za volantem cítili v pohodě, píšu těchto pár bodů. Napsat by se toho dalo spousty, ale toto je pár věcí, které mi zůstaly v hlavě během posledních jízd.
1) Při vzpomínkách na ostré a silné sluníčko z dovolené není třeba toto připomínat i ostatním řidičům použitím mlhových světel. Ta použiji výhradně v husté mlze či za hustého sněžení. Pokud navíc mám viditelný kontakt za vozem za sebou či jedu v koloně, není třeba se domnívat, že ostatní řidiči mě nevidí a tudíž mlhová světla vypínám.
2) Při řízení mám vždy dobrou náladu a to dokazuji ostatním řidičům úsměvem, ukázáním rukou, že je pouštím a podobně. Není třeba mávat rukama za volantem, jak kdybych se chtěl vznést, ukazovat všem, že jsou jedničky po vzoru Topolánka či přát šťastnou cestu pálkou bejzbolovou, teleskopákem či glockem
3) Pokud řidič jede připojovacím pruhem, či se dva pruhy sjíždí do jednoho (v zácpě to může být i křižovatka hlavní silnice s vedlejší), neznamená to, že je hulvát a že Vás předjíždí. Stejně tak se řidič v pruhu, který končí podívá na svůj zip a uvědomí si, že zoubky do sebe sapadají až těsně před jezdcem a tedy pouze v jednom místě. Zařazuje se tedy na jeho úplném konci a ne kdykoli uvidí náznak volného místa, byť třeba půl kilometru před zúžením samotném
4) Na dálnici se nám hojně začínají objevovat pruhy 3. Byť je nový pravý pruh v zásadě užší, není to pruh pro cyklisty a tudíž ho není třeba ignorovat. Při jízdě po dálnici se ihned po předjetí pomaleji jedoucího vozidla řadíme do pruhu pravého. Při jízdě v levém pruhu není třeba nadávati na ty, kteří se zařadili správně a jízdou rychlejší v pruhu pravém nás podjeli. Oni na rozdíl od těch jedoucích vlevo jedou pruhově dle předpisů a hulvát je ten v pruhu levém, který nikde mimo město není pruhem průjezdným, nýbrž předjížděcím
5) Na skvělé D1 není špatný stav pravého pruhu důvodem ani omluvou pro jízdu vlevo. Naopak, uvědomíme-li si jak moc trpí záda řidičova a kolik platí za masáže či masážní sedačky ve voze, můžeme jízdou v pravém pruhu ušetřit nemalé peníze a při dojetí do cíle býti příjemně uvolněni masáží zdarma
6) Při předjíždění není jediného důvodu začít předjížděcí manévr těsně za vozem předjížděným a zařazovat se těsně před ním, obzvláště pokud je vozovka pokryta vodou či sněhem
7) Při předjíždění kamionů sleduji vždy přední kola, zda nemění směr. Stane-li se tak, s pochopením upozorním řidiče přemýšlejícího po vzoru knížete Schwarzenbergů o nastalé situaci a pomocí brzdy, plynu a volantu neprodleně vyklidím možný kolizní prostor
8) Při jízdě nesoudím ostatní řidiče zda jedou rychle a pomalu a starám se výhradně o kvalitu jízdy své a bez souzení předvídám chování řidičů ostatních
9) Pokud vidím řidiče, který se mi tlačí před auto, zmateně se pohybuje po silnici či jinak nepředvídatelně řídí vozidlo své, vzpomenu si jak, jsme v 10 letech začínal brázdit pole s dědečkovým eMBéčkem a uvědomím si, jak tyto začátky byly těžké. S konstatováním, že učený z nebe nespadl,umožním tomuto řidiči co nejsnažší průjezd.
10) Při pouštění chodců na víceproudé komunikaci komunikuji jak s chodci, tak s ostatním vozidly v okolí tak, aby dokázali včas zabrzdit a chodce pustit. Často stačí dát jen blinkr, jako byste chtěli vjet do pruhu druhého přijíždějícího vozidla
11) Pokud si zesílím hudbu, abych mohl hlavou za jízdy kývat stejně jako ten pejsek s hlavou na perku co mám na palubce, zvýším frekvenci hlídání si provozu v zrcátkách a ve svém okolí. Je klidně možné, že hudba mé diskotéky přehluší diskotéku policie, hasičů či sanitky
12) Při stání v kolonách se vždy řadím na úplný kraj vozovky tak, aby mezi stojícími vozidly vznikl pruh pro vozidla záchranných složek, motorky a cyklisty.
13) Vždy si hlídám v zrcátkách cyklisty a motorky, uvědomuji si jejich zranitelnost a případně rychlost. Při stání v kolonách jim vždy udělám prostor a hřejeme mě pocit, že se díky nim dostanu do cíle blíž. Pokud by totiž i oni stáli ve stejné koloně ve voze, byla by tak doprava ještě hustší, než je. Stejně tak před jakýmkoliv pohybem volantem v koloně či při pomalé jízdě se nejdřív podívám do zrcátka
14) Na dálnici pouštím kamion, který již zdálky dává najevo, že chce předjíždět. Jeho znovu získání rychlosti se počítá na minuty na rozdíl od mé, které (byť jedu i rychleji než 130) se počítá na vteřiny
15) Potkám-li se mimo obec s nebezpečným předjížděním, uvědomím si, že komunikace je pravděpodobně dost široká, aby se vedle sebe vešly 3 vozy a na nezbytně nutnou dobu, tak zajedu na kraj, místo demonstrace své síly. V případě skutečně blížící se kolize volím vždy změnu směru tak, abych se vyhl čelnímu nárazu a snížil tak riziko úrazu/smrti. (ano, při každém sednutí si za volant je třeba si uvědomit, že i pitomost mě může poslat do nemocnice či na hřbitov)
16) Potkám-li se s řidičem hloupým, hulvátským či jinak postiženým, vždy mu umožním snadné zařazení či projetí. V těchto případech je nejlepší ať zmizí tak rychle jako se objevil
17) Pokud někdo předjíždí smyslně či nesmyslně pomalu tak blikáním na něj či dokonce najížděním na jeho záď docílím pocitů jako stres, naštvání a frustrace, což může vést k ještě většímu zpomalení či hůře vybržďování. Sami se zamyslete, kolikrát jste docílili samotného zrychlení daného vozidla. Ano bude se to limitně blížit nule a tudíž je toto chování naprosto zbytečné
A jaká pravidla řízení učím já své známé při “kondičních jízdách”?
– nauč se znát své auto. Musíš vědět, jak se chová v té které (i krizové) situaci. Musíš umět projet stovkou mezi popelnicemi 20cm od zrcátek
– nauč se ohleduplnosti a ego nech doma. Pokud chce někdo jet rychle, tak k tomu může mít důvod (nemocnice, porod, pomoc někomu v nouzi, prasklá voda, nestíhá pohovor svého života) a nebo je to blb, který chce umřít. Ty, ale přece nechceš ani umřít s ním, ale ani mu pomoci umřít a mít ho na svědomí
– vždy předvídej. Koukej do zrcátek ostatních aut, sleduj ostatní řidiče, komunikuj s chodci. V ideálním případě bys měl vědět o tom, že to auto před tebou bude předjíždět dříve než on sám
– nikdy nekoukej před auto (situace, díry, úzký pruh). Koukej se vždy na horizont kam jedeš. Nech mozek pracovat na automatiku. Tak to umí nejlépe
– starej se o své auto. Auto je žrout peněz, ale pokud jezdit chci, tak pořízením vozu to jen začíná. Je třeba dbát na všechny jízdní a bezpečnostní prvky vozu
Přeji všem mnoho šťastných kilometrů bez nehod a chovejme se k sobě hezky. Vždyť pustit jiného může být i dobrý skutek, který zahřeje naše na srdci!
@tomashampl 